|
I./ Matriky křestní:
Povinností duchovních správců bylo vésti záznamy narozených a pokřtěných dítek, dále osob
vstupujících do stavu manželského i těch také, kteří z tohoto světa odešli. V bouřích husitských
zanikla většina far a s nimi knih farních, rovněž i ve válce třicetileté, a proto jest málo far, v nichž
se matriky z dob před r.1618 zachovaly.
Zdejší knihy, pokud se nám dochovaly začal psáti admin. Jan František
Ryvola , kněz řádu křiž.s červ.hv. a sice knihu narozených zvlášť, jakož i knihu oddavek a úmrtí.
První z nich nese nápis Matrikula, nebožto kniha k chrámu sv. Martina a Prokopa na Karlíku
přináležející, jenž v sobě poznamenání těch dítek, v obojích chrámích, jak farským sv. Mauritiuse v
Řevnicích, tak i v filiálním dobřichovickým sv. Martina a Prokopa dle obyčeje církve sv. katolické
pokřtěných obsahuje. Založena leta po narození syna božího 1678.
Kniha ona má velikost archu kancelářského, jest vázána v kůži, do desek
vtlačeny úhledné ozdoby. Jednotlivé zápisy křestní nebyly psány tak důkladně, jako dnes a bylo v
nich obsaženo jen to nejnutnější. Den narození se neudává, jen den křtu, jméno kněze, který křtil,
jméno křtěnce, otce a matky.Všude však je poznamenáno, kdo byl kmotrem a svědkem křtu. Dítko
zrozené z matky svobodné se jmenovalo „zmrhané". Zpravidla býval brán ku křtu jeden kmotr a 2
svědkové. Ježto u kmotrů bylo zapsáno i zaměstnání, možno se dověděti, kdo byl tehdy mlynářem,
kovářem, rychtářem, sousedem.Jména křestní dávána obyčejně : Matouš, Matěj, Mikuláš, Ondřej,
Pavel, Tomáš, Nikodém, Jakub, Václav, Jan, Daniel, Jiří, Adam, Michal a j. Jména ženská byla :
Eva, Dorota, Mariana, Justýna, Ludmila, Zuzana. Velmi často uvádí se kmotrem Jan Medek, vrátný
zámku dobřichovického a jeho manželka Eva. Byl asi kostelníkem a v nedostatku kmotra převzal on
kmotrovství. Jako kmotři přicházejí velmi často: Pavel Mareš, rybář, Ondřej Císař, polní mistr,
Dorota Mýkovská, správcová, Jan Hoffmann, cantor, Eva Karafiátková, panská zahradnice.
Příležitostně : Jan Seydl, feyerverker, toho času na kvartýru v Radotíně, když tam v r.1700
dělostřelectvo přezimovalo, Jiří Dux, corporál od artilerie, Zuzana, kaprálka, ten čas ve kvartýru u
rybáře, Jakub Hrdina , pilař.
Počet narozených v Dobřichovicích v letech 1678 - 1688:
1678…16, 1679...13, 1680...22, 1681...19, 1682...14, 1683...16, 1684...18, 1685...15, 1686...16,
1687...13, 1688...16, dohromady 172 dítek.
O sto roků později za desetiletí 1778 - 1788 narodilo se 222 dítek, čímž jak vidno populace
stoupla.
A zase o sto roků později za decenium 1878 - 1888 narodilo se 333, tedy ročně 33 dítek, tak že se
vykazuje proti předešlému stol. vzrůst o 111 dětí.
Zajímavo jest, jak v desetiletí, do něhož spadá válka světová, dítek ubylo:
1913...25, 1914...25, 1915...13, 1916...3, 1917...9, 1918...9, 1919...9, 1920...10, 1921...16,
1922...14,1923…12. Dohromady 167 dítek.
II./ Matriky oddaných:
Z r.1678 pocházejí i matriky oddaných. Zápisy snubní bývaly zcela krátce zaznamenány. Uváděl se
jen den sňatku, jména snoubenců a svědků. Za to ale uvádělo se vždy, kdo byl družbou ženicha i
nevěsty, drůžičkou a starostou svatby. Od r. 1700 vyznačoval se i stav snoubenců, svobodný neb
vdovský. Ženich svobodný byl zván poctivým mládencem, nevěsta svobodná poctivou pannou neb
děvečkou, ženich ovdovělý počestným vdovcem, nevěsta ovdovělá počestnou vdovou. Později
uvádělo se i místo sňatku . Koncem stol. XVIII. psaly se záznamy důkladněji a udávalo se stáří a
zaměstnání, bydliště, nacionále a poddanost. Počet sňatků zřídka kdy přesahoval číslo 10.Nápadno
jest, že v dobách dřívějších uzavírali manželství snoubenci zcela mladí. Bylo obyčejným zjevem,
že ženich ve stáří 17-20 let, nevěsta 15-17 vpluli do přístavu manželského. Časné sňatky
způsobovala jednak populační politika XVIII. stol., která spatřovala sílu státu výhradně v
početnosti obyvatelstva, dále hospodářská politika vrchnostní, která potřebovala více sil
pracovních, dále i poměry veřejné, jako osvobození od služby vojenské toho, kdo převzal statek
otcovský a pod.
III./ Matriky zemřelých:
Kniha úmrtní poskytuje nám více zajímavostí, nežli předešlá, ježto z ní možno poznati doby, ve
kterých řádily nakažlivé nemoci jako mor, cholera, neštovice, spála, typhus, záškrt, později i
lékařsky zjištěné příčiny úmrtí, úrazy, vraždy a sebevraždy. Záznamy úmrtí vedou se od r.1678,
jsou krátce psány, jen jméno zemřelého a den úmrtí a odkud pocházel. Později i stáří, zaměstnání a
od r.1784 i příčina úmrtí.
Zajímavou poznámku lze čísti v kostelních účtech z r.1680:... "Bůh svrchovaný tuto zemi českou i
mnohé jiné cizí krajiny a země metlou svou švihati a trestati ráčil, totiž ranou morovou." Maje po
ruce knihu úmrtní shledal jsem, že jmenovaného léta od měsíce srpna až do konce prosince, tedy
během ne celého půl roku 110 lidí morem zemřelo a z těchto nejvíc v Řevnicích a Zadní Třebáni,
kde některé rodiny zcela vymřely. Dobřichovice zůstaly od moru ušetřeny. Šest let později řádila
mezi dětmi spála a neštovice, ježto za jeden měsíc 24 dětí zemřelo. Jiná rána navštívila
dobřichovickou farní osadu v r.1713-1714. Tehdejší farář Zajíček založil zvláštní Catalogus in
peste mortuorum, výkaz zemřelých morem z r.1713-1714. Mor vypukl v měsíci září a schvátil do
konce roku 45 lidí a během roku následujícího 31. Velký počet obětí vyžádal si v osadě Karlíku,
kde vymřela morem rodina mlynáře Dobroty a vinaře Kavky. Zhoubně řádila jiná nakažlivá nemoc,
jejíž jméno se neudává v letech 1727-28, kdy zamřelo 73 a 65 lidí. Od r.1784 udává jest i příčina
úmrtí, nebo jak tehdejší rubrice stojí "nemoci a smrti pád". Často vyskytuje se mezi dětmi spála,
psotník, škrkavky, neštovice, kašel. Roku 1789 zachvátily neštovice 10 osob. U dospělých udává
se často příčina smrti, „skrze starost" (tolik jako marasmus), strávenina neboli souchotiny, brant,
zimnice, vodnatelnost, horká nemoc./1792/. Neuplynulo léta, aby se nějaké dítě nebylo utopilo v
řece, při přechodu přes zamrzlou Berounku, přes jez. Úrazů nepřichází mnoho. Valná část lidí
umírala ve věku poměrně mladém /do 24. roku/, mnoho dětí mezi 6.-12. rokem. V celé farní osadě
dosáhly od r.1700 do dnešní doby toliko 3 požehnaného stáří 100 let. Epidemie cholerová
rozmohla se ve zdejší krajině v r.1830, 1850, kdy cholera vypukla v Karlíku v měsíci červnu a
vyžádala si během tří měsíců 26 obětí. Po druhé vypukla v r.1866 v listopadu. Zemřelo 7 osob
vesměs z Karlíka, ježto Dobřichovice zůstaly ušetřeny. V nejposlednějším času, zejména v době
válečné, kdy trpělo obyvatelstvo podvýživou, rozmohla se jako všude jinde chřipka, která několik
životů zkosila.
|